„Suki ga nai jó ni,“ 隙がないように, doslova „tak, aby tam nebyly mezery,“ zdůrazňoval na semináři v Bratislavě před čtrnácti dny Ariga a obracel se na mě, abych to přetlumočil. Stejnou frázi pravidelně používá i Endó šihan, a je trochu překladatelským oříškem, podobně jako další jeho oblíbené slovo jojú 余裕: rezerva, nebo dlouze: dost místa na to, abych si mohl dělat, co chci. Endó se na seminářích neustále ptá, jak by se dalo jojú přeložit do angličtiny, a leckdy tím vybudí otřepané poznámky o unikátnosti japonštiny, japonské kultury a nepřeložitelnosti některých termínů.

Ve skutečnosti jde o obyčejná slova, která jde bez větších obtíží přeložit. Problém je v něčem jiném. Když Japonec přijde na jejich seminář a oni řeknou „vždy cvičte, aby tam nebyla žádná mezera“ (a nejlépe vzápětí dodají, „když se nemůžete volně pohnout, tak poodstupte, abyste měli nějakou rezervu“), může z toho být zrovna tak zmatený jako vy, i když to uslyší v rodné japonštině. Jsou to slova, která ti učitelé používají jako zkratky pro své koncepty. Pochopíte je časem: z kontextu, z toho, jak cvičí.

Když Endó, Ariga nebo jiní učitelé zdůrazňují, že je taková slova třeba dobře přeložit, tak vlastně nechtějí překlad japonštiny, ale překlad svých myšlenek, konceptů. Tlumočníci mají ale k dispozici jen svoji hlavu a své vlastní myšlenky a koncepty, a jak se střídají, střídají se i překlady. Z jednoduché hádanky pro studenty se pak stává rébus. Učitel může stokrát zopakovat „suki ga nai jó ni,“ a studenti uslyší sto různých parafrází a vysvětlení. Kdyby slyšeli místo toho stokrát stejnými slovy „aby tam nebyly mezery“, došlo by jim časem, co učitel myslí, stejně jako (některým) japonským studentům. Nebo, přesněji řečeno, vytvořili by si pro to svůj koncept.

A co to vlastně znamená „cvičit, aby tam nebyly mezery“? Nevím, nikdo mi to v Japonsku neprozradil;-). Ale koncept, který jsem si pro to vytvořil, by šel česky parafrázovat „cvičit tak, aby neunikla ani myška“. Spíš než fyzickou mezeru v tom vidím mezeru v pozornosti. Zapomínáte na nějakou část těla? Otevíráte partnerovi zbytečný prostor? Nebo ho naopak uzavíráte jemu či sobě? (Tedy, nevytvořili jste si dostatečnou rezervu, jojú?) Reagujete pozdě, nebo předbíháte? Pak má vaše cvičení mezery.

To je ale moje popis mé představy, ne něco, co bych chtěl vykládat na semináři jako tlumočník.