Drobné české radosti a ležák z Ečiga

Budete překvapení. Já jsem už podruhé. Poprvé, když jsem byl v Japonsku, překvapovali mě lidé, kteří věděli o Praze, českých skladatelích a Pražském jaru, o českém skle a pivu. Nic z toho sice není zvláštní, ale je pozoruhodné, že snad každý Japonec ví alespoň o něčem. Nechci je zkoušet, ale zdá se, že zhruba vědí, kde Česko (čeko) je. Když řeknete čeko, nedívají se zmateně ani se neptají, jestli sousedíme s Ruskem nebo jsme byli jeho součástí (proč se na to proboha ptají jak Američani, tak Čínani?).

Stane se, že někdo ze starší generace nezaznamenal rozpad Československa (čekosurobakia). Vyvažují to ale četní fandové historie a všeobecné faktografie, neúnavní autodidakti, kteří vás zahanbí podrobnými znalostmi rakousko-uherské historie nebo vztahů mezi slovanskými jazyky (dozvěděl jsem se například, že lužická srbština je japonsky ラウジツ語, raudžicugo).1

Japonci toho tedy o nás často vědí víc než třeba Francouzi, o Američanech nemluvě.2 (Že se Japonci ptají, jestli mluvíme česky, a jestli se náš jazyk podobá němčině, spíš potěší. Že se Francouzi ptají, jakou píšeme abecedou, je spíš smutné…). Navíc jsme pro Japonce v prvé řadě reprezentanti západní kultury, ne země bývalého Východního bloku.

Včera jsem ale zmínku o Česku potkal naprosto nečekaně… v sámošce kousek od koleje. Pivo Ečigo3 mi padlo do oka díky sympatickému kozlovi v logu a nápisům „Japan’s first microbrewery“ a ピルスナー (pirusuná, Pilsner). Japonská piva bývají docela pitelná, ovšem spíše bez výrazného charakteru. Zato Ečigo mě při prvním loku překvapilo chutí ne nepodobnou velkopopovické jedenáctce.

A co nevidím na druhé strany plechovky:

Pivo Ečigo: japonský ležák plzeňského typu

ピルスナー

エチゴビールピルスナーは、発祥地、 チェコのアロマホップを善良使用した薫り高い本格派のピルスナービールです。

PILSNER

Pilsner Ečigo je ortodoxní pivo plzeňského typu s výraznou vůní, vyrobené výhradně za použití aromatického chmele ze země původu pilsneru, Česka.

Myšlenkový pokus: použili by Američané v reklamě na pivo zmínku o Česku? (Možná jim křivdím.) Přiznaná inspirace českým pivem mě potěšila tím spíš, že nezůstalo jen u etikety. Ležák z Ečiga mojí večeři (suši s nattó ze stejné sámošky) posunul na úplně jiný level.

  1. Proč jsou mezi Japonci milovníci faktografie? Myslím, že to pramení z jakéhosi morálního imperativu, kteří Japonci pociťují, a to dobře využít čas, buď činností užitečnou ostatním (ボランティア活動 borantia kacudó, dobrovolnické aktivity) nebo sebevzděláním. Japonské slovo, které to nejlépe vystihuje je 稽古 keiko. Původně keiko znamenalo studium starých spisů (tj. čínských klasiků, převážně memorováním), pak trénink tradičních umění (u nás známe hlavě z bojových umění karate, džúdó nebo aikidó) a dnes upřímný a pravidelný trénink čehokoli. Jak do toho zapadá třeba studium rakousko-uherské historie? Moje soukromá teorie je, že jak se Japonsko přeorientovalo z Číny na Západ a studium čínských klasiků ztratilo na přitažlivosti, vyplnila prázdný prostor západní historie a kultura, zvlášť u pánů, kteří jsou teď na konci své kariéry nebo začátku důchodového věku.

  2. Ne všichni Američani jsou takoví a ne všichni Japonci jsou takoví. Samozřejmě, ale je tu patrný určitý vzorec…

  3. Ečigo (越後) je někdejší japonská provincie odpovídající dnešní prefektuře Niigata (新潟) bez ostrovu Sado. Jako název piva se píše foneticky katakanou (エチゴ), pivo vyrábí stejnojmenná společnost v Niigatě.