Čaj sladím zřídka, ale občas zaexperimentuju s medem nebo sladovým výtažkem v silném černém čaji, který piju ke snídani nebo prostě k něčemu. Dnes jsem poprvé vyzkoušel cukrkandl:), prodávaný jako cukr “kandys”, přesněji jeho hnědou (karamelizovanou) variantu na špejli:

Prodával se na trhu za dvacku a vypadal moc hezky. Ale je to vlastně obyč, bílý (tj. bez příměsí) cukr, který se pomaleji rozpouští a chutná trošku po karamelu. Protože se větší krystaly během krátké doby nerozpustí úplně, budete mít pocit, že sladí méně. Na dřívku vypadá pěkně, ale ukázalo se, že je to forma značně nepraktická: po asi půl minutě v čaji se všechen držel špejle a nejevil známky rozpuštění, po další půl minutě polovina krystalků plavala v hrnku. Část jsem jich vylovil a čaj měl sladký až až. Chuťově je opravdu nejbližší obyčejnému cukru (bílá, nekaramelizovaná varianta potom nutně musí chutnat úplně stejně, protože to je obyčejný cukr), zdaleka se neprojeví tak výrazně jako některé medy, javorový sirup nebo sladový extrakt. Aroma jsem v silném černém čaji pořádně nerozeznal.

Takže finální verdikt: hezky vypadající nesmysl. Aspoň ale vím, jak chutná cukrkandl: nijak.