Za poslední asi týden se kolem švestkového octo-kvasu děla spousta věcí, takže popořádku:

• Den 4: Přestalo mě bavit překypování velké sklenice a projel jsem kvas tyčovým mixérem, rychle, ne příliš důkladně. Zabralo to.
• Den 5: Rozhodl jsem se velkou sklenici přecedit přes kapesník. Stálo to dost ždímání a mačkání, ale podařilo se mi z ní většinu tekutiny dostat.
• Den 8: Ani jednu sklenici jsem nějakou dobu nepromíchával. Na povrchu velké se začíná vytvářet jemný šedavý zákal s pár výraznějšími světlými tečkami. Bojím se, že jde o plíseň, ale neztrácím nervy. Na vrchu malé sklenice to vypadá fakt divně, vyčuhující hnědé zbytky ovoce a něco, co vypadá ještě víc jako plíseň. Ztrácím nervy a malá sklenice končí na kompostu.
• Den 10: Na povrchu velké sklenice se ze zákalu nakonec utvořilo cosi, co rozhodně není plíseň, viz včerejší fotky níže.

Kvas teď vypadá v zásadě pořád stejně jako 10. a 11. den. Je cítit (při přivonění i ochutnání) octem i alkoholem, ale je podstatně slabší než běžný ocet (spíš něco jako nepříliš kyselý citrón). Při ochutnávání jsem zjistil, že vrstva na hladině je velmi slabá, rozhodně to zatím není nic, co by šlo chytit a vytáhnout. Předpokládám, že ten potah je produktem octových bakterií, které potřebují vzduch a drží se tedy u hladiny. Zvrásnění bude zřejmě způsobené stále unikajícím oxidem uhličitým.

Švestkový ocet, den 12 (foto ze dne 11): přefiltrovaný kvas (šťáva) s jemným zvrásněným potahem na povrchu. Není to krása? (Doporučuju mrknout na detail.)