Poslední, co chybí mému ne-blogu k dokonalosti je pár ne-receptů: ne-recept je něco jako protokol z experimentu s poznámkami pro příště. Odvážní čtenáři ho mohou využít jako podklad k experimentům vlastním.

Na dnešní ne-recept budete v prvé řadě potřebovat dýni: já používám kaboči ze zahrady, kterým se u nás v obchodech říká “hokkaidó”. Bývají k dostání v oranžové a zelené varietě, které se chutí liší nepatrně (protože se chuť dýně mění hlavně s délkou skladování, nejsem s to říct, jestli mezi nimi vůbec nějaký rozdíl je). Uvnitř jsou oranžové obě:

Takováhle půlka menší kaboči (asi 200 g) vám vystačí na dvě porce rizota. Je určitě možné použít i jiné dýně, třeba butternut, které se u nás nesmyslně říká “máslová dýně”,¹ ale takové ty obrovské oranžové typicky helloweenské jsou příliš fádní. (Hlavní je zacházet s dýněmi s láskou: viz obrázek.)

Všechny ingredience pro dvě osoby následují:

• 200 g kaboči (dýně “hokkaidó”)
• 160 g rýže pololoupané kulatozrnné
• 1 větší šalotka
• 70 ml bílého vína (nebo poloviční množství koňaku)
• trochu olivového oleje
• zeleninový vývar (v objemu o trochu větším než je objem suché rýže)
• muškátový oříšek
• 70 g (více či méně, dle chuti) sýru, uzeného tofu (docela jde) nebo jiná “bílkovina”
• na dochucení: ume “ocet”², citrón, případně sůl, možná sušené švestky nebo umeboši

Jak na to

Celozrnná rýže se připravuje 40 až 50 minut, dýně jen asi 20, takže je dost času ji očistit a nakrájet. Nejdřív se na oleji zesklovatí cibulka, pak se krátce osmahne propláchnutá rýže, přidá se a rychle vyvaří víno (já jsem dal koňak a kupodivu to bylo dobré, ale ne dost navinulé, viz dále). Dál se rýže pomalu dusí se zeleninovým vývarem a trochou muškátového oříšku. Já jsem dal vývaru asi 200 ml, což je tak akorát, ale jistější by bylo dát méně a pak podle potřeby doplnit vodu. Během vaření jsem postupně přidal lžíci ume “octa” a lžíci citrónové šťávy, se suchým bílým vínem by to možná nebylo třeba, ale hutná kaštanovitá chuť dýně si vyloženě říká o doplnění něčím nakyslým. Zeleninový vývar z kostky i ume “ocet” obsahují dost soli, pokud jedno nebo druhé nepoužijete a rádi solíte, přidejte sůl podle chuti.

Když je rýže asi tak v poločase (tj. po dvaceti minutách až půl hodině), tak se kostičky dýně (které si zatím můžete připravit) krátce osmahnou na oleji a přidají do směsi. Těsně před podáváním je možné vmíchat sýr (nebo jen posypat) nebo pár minut před podáváním vmíchat nudličky uzeného tofu (komentář níže).

Na závěr a pro příště

Nejsem si jistý jestli zrovna uzená chuť k tomu byla ta pravá, ale špatné to rozhodně nebylo. Můj původní nápad byl přidat tempeh, ten jsem ale včera nesehnal. (Bůhví, jaké by to bylo, ale za pokus to myslím stojí.) Nabízí se taky přidat rozumné množství výraznějšího sýru, třeba parmezánu. A ještě jeden nápad pro příště: dobré by k tomu byly sušené švestky nebo brusinky (přidat před koncem, aby nasákly), nebo umeboši, obojí by tvořilo protiváhu dýni a rýži. Možná variace: místo pololoupané rýže ječné kroupy nebo špalda (s ani jedním nemám zatím zkušenosti).

Post scriptum 3. února: Receptů na dýňové rizoto jsou české weby plné. Z jednoho jsem původně vycházel i já. Všechny jsou dost podobné: používají bílou rýži, zpravidla blíže nespecifikovanou dýni a nějaký sýr. Myslím, že celozrnná (pololoupaná) rýže se zrovna sem velmi hodí a volba chutné odrůdy dýně je klíčová. Ušel mi ale pěkný recept pana Cuketky, který vaří taky z kaboči, ale dochucuje pastou miso, takže je by to mělo být chuťově podobné jako dýňová polévka (krém) se sojovou omáčkou (žádná nakyslá chuť, víc umami), což taky není špatné. Jediné, co se mi na tom nelíbí, je že pan Cuketka miso nechává projít varem: tím se ztrácí aroma (a údajně i zdravé enzymy).

Post scriptum 20. února: Nové pokračování dýňovo-rýžového šílenství, tentokrát se smaženým tempehem a umeboši.